Co mě někdy hodně trápí.

Že vyrvat z kořenů chrám Svatého Víta je možné, ano, síla atomu, to není mé přání zbožné.
Však jsou lidé posedlí démony co by zkázu všem přáli, na oltáři smrti vesele by hráli.
Stále dokola rodí se šílenci, žádná pokora, tu u ďábla nehledej.

Pár lidských ďáblů, možná i více, nežli na jedné ruce prstů spočítáš, zapal svíce, už je čas.
Na velké betonové ploše vidíš pavouka jak se zvětšuje, z dáli už chápeš o co zde kráčí,
to Orlická přehrada vzduchem se vznáší, a proud vody smrt rozsévá.

Země se chvěje, skoro všude beznaděje, skoro všude, však ne tam kdo ví o co tu běží,
vždyť je Psáno, Země je v moci toho ničemného, však jistě přijdou lepší časy,
setři slzy, uprav si vlasy a jdi dál.