3285
3285
Snad pod keřem šípkovým
či pod jabloní spí.
Jeho kosti.
Odvaha co dávno se vytratila.
Nevím, jen tuším,
zůstal tam na vždy.
Na poli bitevním.
Jen číslo.
Proč, pro co musel umřít?
Nedošel domů.
Zůstal tam ležet.
Hrůza a zmar.
Jen havrani krákají a mlha houstne.
Křiklavé, šedé tupé dny.
Ticho kolem.
Pach vojáků co nedošli.
Jen leží na věky.
Černé hromady obludných válek.
Traviny po rozbitém poli i v zákopech.
Všude se válí mlha,
ukrývá otřesné svědectví hloupých rozkazů
těch co nemají cit.
Jen ničit, zabíjet oni chtěli.
Na hrobech žádné svíce.
Jen tráva, a rudé květy.
Jen tráva a vlčí mák.
Já vzpomínám...
Komentáře (6)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Objimam za toto, hodně citlivé.
13.11.2024 20:51:36 | mkinka
Díky. Vzpomínky, jen jména na náhrobku padlých v 1 sv. válce na návsi rodné vesnice.
13.11.2024 20:57:00 | Paulín
Můj praděda bojoval v první světové válce a moje prababička říkala, že nejhorší na válce bylo, že nebyli muži.Vzala si nejstaršího,co přežil a zakázala mu o válce mluvit,bylo jí z toho špatně
13.11.2024 21:01:50 | mkinka
Nejhorší, že místo klidu pak přišla druhá světová a kontroly,zda nikoho neschovává. Kdysi se v Plaňanech chtěla schovat Židovka,ona se bála a musela jí vyhnat, mám bratry, promiň,zabili by je a vyčítala si to až do smrti, že jí nemohla pomoci, taková byla aloisie exnerova, rozená Adámková ze sedlova
13.11.2024 21:06:28 | mkinka
Jinak prababičky bratr si musel useknout ruku,aby přežil kvůli infekcí,po návratu i s tou jednou bravurně pletl košťata
13.11.2024 21:12:20 | mkinka