Dušičky

O dušičkách hoří hřbitovy
zlatými plamínky
jako spadané dýky listů
jež bodají do srdce stále hlouběji
a hlouběji
stromy stojí jak prázdné vázy
bez vody a květin
kterým podzimní vítr hlavy sťal

Krev z listů dláždí cestu
od hřbitova k domu
jen listopadové šero obepíná
šedivá zeď mlhy
za tou zdí v teple pokoje
piju vermut a při vzpomínce
na všechny zesnulé
se pomalu opíjím pod obraz

Na sklonku podzimu
už stmívá se brzy
a první sněhovè vločky
usedají lidem na řimsy
hned však hynou
neboť nemají síly nazbyt
jako narozená miminka
jež nebyla řádně donošená