Jen mě neopouštěj,
horké dny jsme si chtěli přec užít
a přeci...
Máti vzlyká
už roky dlouhé
od doby, co na cintorín
přibyla další svíce.
Ta svíce.
Proč musí patřit
zrovna tobě.
Tobě, otče máti mé.
Tomu, kterého by nikdy
svíce nahradit neměla.
..jak to asi dělali, když ještě svíce nebyly??..
*
to tvoje myšlenky i za břehem - ho staví do síly!
24.11.2024 10:06:31 | šuměnka