Hrátky

Svůdná nálada plná ticha
za krk mi svou píseň dýchá
potkávám ji často snad i ráda
někdy ji schválně nabízím svá záda

Miliony slz umírají na koberci pokrytém našimi vyzvracenými slovy
Umírají a ze svých těl tvoří studánku za odraz v její tváři bych platila drahými kovy

Leskne se kudla ve světle svíčky
záře mi proniká zavřenými víčky
mrtvá studánka ji také hostí
i do mého těla se jednou pustí

čas utekl rychle
prostor je krychle
střeva ven tahám
do hlubin sahám
slzičky padají
svíčky mě hlídají
deru se tělem
depresí, žalem
až k tlukotu srdce
zní tak hladce
chce se mi z něj zvracet
však proč se furt vracet?

Pokládám srdce zpátky
končím tyhle hrátky
rvu vnitřnosti do těla
tam kde bych je mít měla
končím tyhle hrátky
i střeva dávám zpátky
jen krev se nikam nevrací
v tůňce pode mnou se obrací

šiju díru co jsem na sebe nakreslila
trochu mě ta hra unavila
teď vím, že vracet se nemá cenu
nechci vědět co včera jsem byla za ženu
svět se na mě jak na mrchu dívá
jenže mé svědomí nudou zívá