Ve stínu smutku

Ve stínu noci tichý křik,

srdce v duši jako kamenný vír

Naděje jako svíce uhasla,

v osamění dny se vlečou dál

 

Ztracené sny do prachu se nešly,

oči jako v hlubinách moře se leskly

Každý úsměv za maskou se skrývá,

bolest v srdci nepřestane být

 

Kde je ta cesta, co k lásce vede?

Proč se v náruči hroutí se svět?

Ztráty a rány v paměti spí,

trápení v duši nikdo nevidí

 

Každý krok vpřed jako stín v noci,

v srdci zůstanou jen písně bez moci

Smutek jako řeka nikdy nevyschne,

v temném údolí naděje zhasne

 

Ale v tom tichu bolí a plá,

malá jiskra snad jednou vzplane

I v tom smutku, bolesti i trápení,

se skryté světlo opět zjeví