V uličce mé hanby

Místo lahodné čokolády
vkládáš si do úst naivitu
prezentuješ ji jako nový film
který jsem ale už tolikrát sledoval

promyšleně cestuješ
karavanou dlaní
po mém vyprahlém těle
Fata a Morgána
se přede mnou lacině svíjejí

krmíš mé slabosti
pečlivě vybranými pochoutkami
mojí síle házíš mršiny
tvých prošlých laskavostí

v uličce mé hanby
vyvěšuješ vlajky
z poklidného průvodu
vytahuješ možné rebely
a zavíráš je do dokonale
postaveného vězení
z kterého chci utéct

Jenže jen žebrám o vodu