Jak růže
trní ve své pichlavosti
v usínání strnulé
uřezaná od kořenů
již bez vůně
píchám tak nevinně
nerostu
jen vzdychám
v blouznivé vizi květu
lístky rudé jak krev
spím
spím uřezaná na zádech
a poklidně usychám
Co dokáže kytka.
30.12.2024 10:21:58 | nedosažitelný
to je vytříbená, bryskní lyrika, já tam vnímám erotický podtext, ale já ho vnímám úplně všude, protože jsem divnej
28.12.2024 21:56:18 | KarMa
to je hodně velká a silná smuténka, Rafinko.. doufám, že růže bude zalita živou vodou ~
..můžu si ji zabalit do floristické záložky?
28.12.2024 21:27:27 | Ywach
Jestli už se nerozpadla v prach...
Děkuji moc
28.12.2024 21:30:32 | Rafinka
Roste vzhůru
ke slunci
plná síly
nezlomená
Její trny jsou
strážci síly
ne zbraně
ale znamení života
Z hlubokých kořenů
čerpá sílu země
a každý květ
je malým vítězstvím
28.12.2024 21:39:08 | Ywach
Děkuji za krásné verše... a víru v sílu a obnovu života... ;-)
Že by jeden trník chytil znovu mízu?
To už ale nelze, neb uřezaná od země se nezvedne...
ale v příštím životě celému vesmíru
uzme všechnu kouzelnou sílu... ;-)
Taková bude, taková je! ;-)
28.12.2024 21:42:45 | Rafinka
I když uvadne květ
a stéblo trávy se zlomí
nic není ztraceno
V černé hlíně
pod sněhem
už čeká nové jaro
A duše květů
ty nikdy neumírají
jen putují
od hvězdy k hvězdě
lehké jak dětský smích
28.12.2024 21:51:00 | Ywach