Pád Retry

Zemi k obzoru, jež se klene
zahalil soumrak v příkrov šedý
Kraj ten smutný, co nezná žádný květ
a pakli zná-li ho, je jak z vosku bledý
Les zdejší temný je a zlověstný
kdysi snad domovem, dnes však rovem
pokorně sehnul své větve
před těmi, kdo přišli zabíjet...

Tichá je voda – hluboká
Chuchvalce mlhy na zrcadlech jezer
Krajino šílených modliteb
Krajino zbloudilých duší
ozvěna ještě ti navrací
válečný křik plný nenávisti
Zoufalý křik snů pohřbených
v barbarské bitevní vřavě

Z temnoty, jež kolem sebe šíří
strmějí cizí kříže do nebe
Zbroceny krví našich synů
ve jménu...
v čím vlastně jménu?!
Spálili, zničili, zabili
vše...
i svého Boha
i svou víru, svou naději...