Milovat toužím,
ale jen kreslím,
co se se mnou děje.
Cítím oblaky naděje.
***
Stavy, na které nejsem zvyklá,
na zádech tahám těžké břímě.
Nevím, jak to popsat upřímně.
Bojím se, ale cítím, že jsem odvážná.
Ve chvílích smutku jsem šťastná.
***
Proč jsem jiná?
Nebo jen svá?
Bojím se okolní tmy,
ale nemám ráda ani světlo.
Kde je mé místo na světě?
mám vůbec místo na této planetě
Hledám, netuším, přemýšlím.
***
Co srdce z ledu skrývá,
ale cítím, jak se zahřívá.
Co se stane s tím ledem?
Co mě teď ochrání?
kde se moje emoce ukryjí?
před smrtelným pohledem?
Oči pláčou, pusa se směje.
Co se to se mnou děje?
Mám strach, a přesto se nebojím.
Život se někdy jeví jako složitý... v takové chvíli se ho snažím maximálně zjednodušit a o své místo nemám strach, když ho nenajdu já, když tápu, najde si mě - samo...
Drž se a maluj, jde ti to, já tohle neumím a moc bych chtěla*
06.01.2025 19:44:01 | cappuccinogirl
Děkuji, držím se zuby nehty, ale myslím, že Vaše psaní je taky velice inspirují a dechberoucí. :D
06.01.2025 19:48:47 | Marie_N