Slzy se mi v očích jako diamanty třpytí,
jako řeka po tvářích stékají
Smutek a bolest se v nich odráží,
vzpomínky jen zůstávají
Úsměvem své slzy zakrývám,
v srdci však tíži často mívám
Pod tíhou stínů přesto jdu,
věřím, že světlo zas naleznu
Plamínek naděje pomalu skomírá,
v temnotě noci se ztrácí
V hloubi duše malá jiskra přežívá,
šeptá, že zítřek může být o něco lepší
I když mráz v srdci stále cítím,
kývám na hvězdy, co ve tmě svítí
Každé ráno s novou nadějí vstávám,
a krok za krokem dál se snít odvážím
Cesty jsou klikaté, těžké a strmé,
ale vím, že nemohu zůstat v temném
Naděje v mé duši stále svítí,
povede mě zpět, i když teď je to tiché
Zklidni nejprve samu sebe a nespěchej, sestřičko...
dej si čas a dej čas všemu
nic ti neuteče, co má, si tě najde...
užívej si sebe a své děti, poznávej, jak jsi úžasná
když každé ráno vstáváš a máš úsměv, lásku, sílu, nejen pro sebe, ale i pro druhé**
08.01.2025 23:06:32 | cappuccinogirl
v poslední době to mám hodně těžké, sestřičko, protože se cítím hodně osamělá:-(
děti mě drží nad vodou a každý den mě něčím překvapí, někdy ani nechápu, kde se ve mně ta síla bere, i když mi ty síly docházejí...
13.01.2025 19:34:55 | Misha