Něco, co už neplatí
Něco, co už neplatí
Ve dne i v noci
do roka a do dne
v poledne i půlnoci
ložnice být otroci.
Pak ještě spalující
tobě, v sobě
pro tebe a pro mě
zájmena do sebe zapadající.
Místa, kde tvé ruce pátrající
za, pod, mezi, před a do
teď jen tichá a spící.
Ach chce se říci:
tak jen do mě
oči mít k nebi protočené a zářící.
ještě z 2024
Komentáře (13)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
..asi bych chtěla být raději
ložnice osadník v naději :)*
10.01.2025 10:01:20 | šuměnka
Být v naději... hi, hi. To by mi ještě scházelo :-) Děkuji za milý komentář.
10.01.2025 17:25:34 | karolinakarol
Svetlo poludnia a stopa polnoci,
spútaná plameňom lásky,
dotyk hľadá nežne.
Teraz ticho vládne pokojne.
10.01.2025 08:36:46 | IronDodo
Děkuji za krásný komentář. Našla si v něm, co chtěla.
Jen to ticho mi teď vládne spíš jaksi strnule.
10.01.2025 17:22:38 | karolinakarol
Oslovilo
09.01.2025 17:35:55 | mkinka