Trnová koruna

Má Láska mě opouští,

ptám se, proč to tak boli?

Srdce se mi opět láme,

na dvě poloviny je zlomené

 

Nikdy se již nevyléčí,

z těch těžkých ran, co mu bylo zasazeno

Bylo to jako bodnutí ostrou dýkou,

která mi byla hluboko do srdce zabodnuta

 

Ale vzpomínky mi nedají spát,

každý úsměv je jako stín

Kolem mě se v noci plazí,

šeptá si, že jsi byl můj vin

 

Hledám klid ve svých snách,

ale Tvoje tvář mě stále pronásleduje

V srdci nosím ránu, jenž mě neustále svírá,

bolest je to, co mou duši svazuje

 

Mé srdce, omotané trnovovou korunou,

trny se mi zapichují až do hloubi

Každý z nich nese vzpomínku na ztrátu,

bolest mě v noci hladí