Anotace: Staré zhruba 8 let ač občasně aktuální, z vydaného výběru básní Když tají ledy (2016 - 2024)
Někdy cítím se jak pes přivázanej v lese,
někdy cítím se jak hrdina z povídky Jáma a kyvadlo.
Život ti dá přátele, za pár let ti je odnese,
pak se může stát, že mluvíš sám se sebou přes zrcadlo.
Musíš překonat ten pocit a přetrhnout řetěz,
musíš překonat pocit s nadějí, že tě vytáhnou.
Jen ten, kdo má dobré přátele může být vítěz,
kde je však vzít, když všichni do Mexika táhnou.
Musím chopit se řeči pokaždé, když někoho potkám?
Neměl bych napsat na facebook, že se dotýkám dna?
Ne můj charakter není exhibicionistou protkán,
začít krůček po krůčku a odezní tma.
Třeba bude prostoupena světlem pomalu, ale jistě,
třeba rychle tvým zájmem, jak loď odpluje.
Nebát se a bojovat nejlépe čistě,
Ať samota místo mě hořekuje.
ne -že se může stát - ale stát by se mělo
že mluvíš sám se sebou - a debatu vedeš skvělou :)*
27.01.2025 10:38:21 | šuměnka
dobře ti rozumím, a není to lehké... ale možná jde o přijetí - najít skutečnou vlastní sílu... a pak se mnohé změní...
26.01.2025 22:08:47 | Sonador
Děkuji za komentář, leccos se mi zdá jinak než před lety, kdy jsem báseň psal. Pomalu se ten život hýbe pro mě lepším směrem...aspoň to tak cítím
26.01.2025 22:22:26 | KarMa
to je hezké... jsem moc ráda... člověk to jen nesmí "vzdát" byť se mu třeba někdy i chce... vše plyne a neustále se mění - to je jistota:)
26.01.2025 22:26:26 | Sonador