Ráno
Ráno
Ráno pohlédnu do tváře Smrti
pak zjistím, že je to zrcadlo
límec u krku mě škrtí
a jazyk mám jako struhadlo.
Vlasy v chroští odležely
oči mžouraj nemístně
sanice mi ovdověly
opuštěn jsem ve hnízdě.
Kam jen kráčíš duše moje
kam jen pluješ? Do temnot?
Tělo brzy zkolabuje
padne s ním i celý rod.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
pokiaľ ťa smrť takto inšpiruje, nebude to s tebou také zlé
aj depresívne verše svedčia o tom, že žiješ
27.01.2025 15:12:17 | gabenka
Jdi na procházku do přírody napij se v ní života, dostaneš se z nepohody radostná to jistota.
27.01.2025 09:36:40 | RadoRoh
jak by padl rod,
ty brepto jeden??
ještě neskončil leden
a ty už kráčíš do temnot??
27.01.2025 09:28:13 | šuměnka
to jsou jen řeči, vymírat po meči.. Hezky žít dál a zrcadlo překrýt plakátem Marilyn :)
27.01.2025 09:15:02 | Svensen