Zapomenout

V temné místnosti,

opíjená minulostí,

opíjená vzpomínkami

na chvíle s námi.

Už jsme jen sami,

otevírám staré rány,

už máš jiné plány.

 

Já jen ve vzpomínkách bloudím,

sebe za chyby osudné soudím.

Ty jsi mě už dávno odsoudil,

pod mou kůži ses mi vloudil.

V hlavě tě pořád mám,

na naše chvíle vzpomínám,

s myšlenkou na tebe usínám.

 

Jak mám zapomenout?

Jak ti mohu uniknout?

Jak můžu jít dál,

když naději na lásku jsi mi vzal?

Neodepisuješ, nepozdravíš…

 

Divím se, jak rychle jsi to zabalil,

jak rychle jsi mosty spálil.

Měl jsi mě vůbec rád,

nebo jsi byl jen kamarád?

 

Musím zapomenout,

musím uniknout…

Nevím jak,

hlavně nějak.