Skrz hrob

Olízl mě Ďábel, čekal dlouhá léta
olízl mě teď - má duše už nevzkvétá
zabořil se jazykem - utišil tlukot srdce
tak jako utichly hodinky na mé ruce

Oči má prázdné jako duše svých obětí
svým stvořením je uvěznil v nihilistickém zajetí
je jeden cíl má, jen pro jednu věc nechodí spát
podle něj musí se ze zbytečných duší NIC stát

Nečeká dlouho, snad ani úplně nevraždí
jen otisk jazyka zanechá na hýždi
jen otisk jazyka zanechá na těle
ten kdo ho nosí se netváří vesele

Jeptišky hlavou dolů mi pějí poslední slova
hrob je novomanžel má postel vdova
Ďábel olízl mě již před mnohým novem
jizva pálila mě až před dnešním lovem

Utichla touha po dokonalosti
Utichl zdroj veškeré zlosti
Utichl pocit oddanosti
zbylo jen maso, krev a kosti

Jeptišky dopěly poslední sloku
můj život je na konci bloku
rozvrzané molo na kraji s nadějí
všechny tři věci se v mlze ztrácejí

Odpluj si na loďce bezcitný vrahu
však čekej mě na svém pekelném prahu
pohřbil jsi mě sice době a s chutí
však opomenul jsi mou zálibu ve smrti

Za úplňku jeptiškám točí se hlava
němá vdova by zvolala: "hurá sláva"
z prázdných očí Ďábla se ztrácí svit
já teď v jeho těle budu žít