Je tma, a já jsem ta kdo tady sedí,
Déšť mi šeptá příběhy v listech, co ví.
Každá kapka, každý zvuk je známý,
Plamen svíčky kreslí stíny, co se ztrácí.
Je tma, a kapky v rytmu bubnují,
skryté vzkazy minulých dní.
V listech kapky příběhy šeptají,
těch co odpluly v dešti a plameni.
Je tma, a v každé kapce vidím obraz,
Plamen bliká, jako vzpomínka v nás,
Samota šeptá, co v srdci zůstává,
Déšť a plamen, co se nevzdává.
Je tma, a plamen s deštěm čarují,
Odvěcí nepřátelé, co příběh vypráví,
Beze slov, co jen já slyším v tichu,
Hlasy těch, co už dávno nejsou tu.
Je tma, a já tady sama poslouchám,
Déšť i plamen – příběhy nás…
Toto je má jedna z nejstarších básní letos slaví 20 let.
déšť a plamen - nemusí nutně nepřáteli být
a vedle sebe existovat - když dokáží se vyladit ;))
12.02.2025 09:57:22 | šuměnka
Děkuji za tvůj pohled, skutečně máš pravdu – déšť a plamen mohou být v harmonii. V den, kdy vznikla tato báseň, byla tak krásná atmosféra, že jsem cítila potřebu ji zaznamenat. Déšť a plamen mi v té chvíli přišli jako dokonalý pár, který se v té konkrétní chvíli vyladil a spojil v něco, co mě zcela pohltitlo. Je to taková oslava toho momentu. :)
13.02.2025 08:46:42 | mara539
a právě pro tohle básnění miluju!!
vystihla jsi přesně to, co i mě k tomu vede :)
je to oslava - a tohle jsou posvátné záznamy nás samých pro nás samé a Vesmír
a zarezonuje-li to bezděky s někým dalším, je to přesah, který nebyl prvoplánový a o to je příznivější v bonusu tvoření
13.02.2025 08:54:59 | šuměnka