na paměť
na paměť
jak těsná jsou pouta
některých vzpomínek
nasazená za bezvládí paměti
na střeše světa
s poničenými taškami
hoví si mátoha zapomnění
z výše spokojeně přehlíží
bolesti pádů
špinavými prsty žmoulá
vybledlou papírovou pomněnku
vystřelenou na pouti
hraného bláznoství
Komentáře (7)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Mátohy jsou potvory, dělají nám paměti otvory. Jojo, už mám taky v hlavě pěkný průvan. Ale přece jen. Okna v duši máme pozavírané a jimi svítí nám do života hřejivé slunce. Hodnotné a "nezabudnutelné" od průvanu i od skartace, sežmouláme v kapse paměti. Už si v tobě opět čtu.To je bezva věčný barde!
26.02.2025 02:18:35 | šerý
Přečetl jsem si ji 2x a souhlasím s Tebou. Je to tak. Perfektně napsané :-)
25.02.2025 13:34:13 | Gaspi03
věř, že jednou se posadíš vedle ní
a spokojeně si zvědomíš
že pádů bolesti často sic oněmí
svou citelností na dřeň k vzdechu
ale že bez nich, by ta pouť ztratila právě ty vzpomínky
a nedovedla tě až na tu střechu
žmoulat od pochopení vlasů pramínky :))**
25.02.2025 13:32:39 | šuměnka