Hrobové ticho
Hrobové ticho
Pyžamo se svezlo na chladnou podlahu
zůstala nahota, jak při zrození
vezmu si rýč a taky lopatu
a začnu kopat na zemi.
Stačí tak metr, metr padesát
ulehnu v rámě chladné hlíny
a to mi bude pětapadesát
a nemám s sebou lihoviny.
Dívat se na hvězdy bylo mým snem
teď mám tu možnost bez ruchů
země se stává tak mým dnem
s vlhkostí kořenů ve vzduchu.
Až mě tu najdou, zahrnou mě
nástroje k tomu budou tu ležet
budu tak spát jenom ve tmě
a čas jako blázen vám bude běžet.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Takové hodně dekadentní pojetí útěchy, odpočinku od všeho v přírodě, v matičce Zemi, ale líbí se mi! :-)
02.03.2025 10:40:22 | LaBruja
tich nech hrobům...
a všemu co tě bolí, štve, nastav nohu
a kopni...lopaty netřeba...
i tak mohla by přijít úleva:-)*
26.02.2025 20:34:33 | cappuccinogirl
jsou různé představy a různé vize
a já nemohu říct, že bych nechápala podstatu
v náruči matkyZemě dát tělu záplatu
a nechat ukolébat se tou písní věčnosti a jas hvězd navždy sklízet :))
26.02.2025 07:42:21 | šuměnka