Dělnické BOZP

Pohledem první osoby, všechno jsem viděl.

Tenhle přístup fabriky co natrhne ti prdel.

Udělaj z tebe sebevraha, na povel si osel.

Pod pohrůžkou smrti, viděl jsem ten tunel.

Tentokrát mám však být já, u koho se našel.

Přece se nic nestalo a i ta kůže jednou sroste.

Že mám hodně dovolený, tak neschopenka zmizne.

Nehodí se jim do tabulek, můj noční výjezd.

Prej že mám být rád, že obdržel jsem nabídku.

V práci si to odsedím, na výplatě najdu nadílku.

Ze začátku prosba, že dohodnem se bokem.

Odmítnul jsem nic netušíc s jakým se bavím cvokem.

Když to nešlo po dobrém, zkusil to na mě jinak.

Pomalinku, opatrně, obeznámil mě s faktem.

Že ve výplatní pásce můžou čísla mizet hopem.

Asi v nich pak zatrnulo, odmítnutí stopem.

Když po tom roce, cítím se jak filantropem.

Sepsali jsme událost, po výslechu jel jsem domů.

Vytrženej z řízení, povědomou znělkou tónů.

Povědomý hlas na mě promluvil, z mého telefonu.

Jestli do teď na koni, tak teď ležím na zemi.

Že jsem si pěkně zavařil, že nemám důkazy.

Že jsem si hodně dovolil, hlásaly výkazy.

Naposledy, gentlemanskou nabídku.

Zahodit morálku, za vyšší nadílku.

Pak zase pohrozil, že když ji odmítnu...

Takže mě pokořil. Vyhodil událost.

Ten oheň uhasil, pro jeho veselost.

Ukázal mi sílu fabriky, když mával právníky.

Co jsem si dovolil, řezat si prstíky.

Že to jsem já, co bezpečnost porušil.