saze

žena
u vyschlé studánky pláče
věří, že ideou kapek změní osud světa

muž
u ohně sedí
nevidí, že před lety dohořel

vyschla nám studna
dohořel oheň
a brzy začne Zahradníček
znovu psát smutné básně
o znamení moci

končíme
bolí to, ale svět stal suchým a syrovým
neukojíš žízeň
ukájíš sebe
v touze a naději
že věčná apatie
přivede tě pohodlně
do ráje

a od ráje brána
zavřená a příčkou naskrz přebitá
se zalomeným klíčem
na nás již nečeká
a půl klíče
zakopali andělé pod zem
odkud těžíme zbytky starého světa
který se proměnil v popel a prach

voda je prach
oheň je prach
země je prach

ve vzduchu poletují saze

i ty, člověče,
jsi prach a v prach se obrátíš