saze
saze
žena
u vyschlé studánky pláče
věří, že ideou kapek změní osud světa
muž
u ohně sedí
nevidí, že před lety dohořel
vyschla nám studna
dohořel oheň
a brzy začne Zahradníček
znovu psát smutné básně
o znamení moci
končíme
bolí to, ale svět se stal suchým a syrovým
neukojíš žízeň
ukájíš sebe
v touze a naději
že věčná apatie
přivede tě pohodlně
do ráje
a od ráje brána
zavřená a příčkou naskrz přebitá
se zalomeným klíčem
na nás již nečeká
a půl klíče
zakopali andělé pod zem
odkud těžíme zbytky starého světa
který se proměnil v popel a prach
voda je prach
oheň je prach
země je prach
ve vzduchu poletují saze
i ty, člověče,
jsi prach a v prach se obrátíš
Komentáře (8)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Ideově velmi působivě zkomponované... možná jeden z nejlepších textů, co jsem na tomto profilu za poslední dobu četla. Má hloubku, která oslovuje s neúprosnou naléhavostí, myšlenky v něm obsažené se pohybují v důsledných návaznostech.
Co se apatie, naší moderní neřesti, týče, s tou se člověk skutečně do vyšších pater nedostane... a promluvám o vyhaslém ohni i vyschlé studni nelze nerozumět. Dívá-li se básník upřímně nejen dovnitř sebe, ale také vně, nemůže nevidět, jaký je stav současného světa.
I tak si dovolím říci, že je-li tomu tak, stále ještě můžeme zažehnout oheň uvnitř nás samých... může se to zdát jako nepatrnost, která z širšího pohledu nedělá rozdílu, ale kdo ví?
Nezbývá než doufat, že ohnivý idealismus zvítězí (a ideálně tomu také napomáhat, či alespoň nebránit...) - ale tím snad nemyslím pohlížet na svět zpod iluzorních brýlí. Oheň je možné přenášet, a dokud tu budou lidé, kteří jej nosí uvnitř sebe a rovněž ti, kterým je možno jej předat, dovolím si vyslovit naději, že nejsme ztraceni...
A neobstojíme-li? Pak nechť nás oheň sežehne a přijde po nás (ne potopa) něco nového a snad i lepšího... Je možné, že některé části současného světa budou muset shořet, nedojde-li včas ke změně. Nicméně, závěrem, nebyli bychom první ani poslední civilizací, která padla, aby se následně zrodila ze svého vlastního popela, obrozená a očištěná :-).
Úvaha se mi poněkud natáhla, ale po delší době přišla inspirace, tak jsem ji tavila, jak jen to šlo.
Ju, a inspiraci Zahradníčkem asi netřeba podrobněji vypichovat - také ke mně promluvil... :-)
04.03.2025 00:23:12 | Rozmarýna
Díky Ti moc, Rozmarýno!
Musím říct, že Tvůj komentář mě překvapil v nejmilejším smyslu slova. Ano, doufám a věřím, že máme šanci... A když už nic, tak varianta Fénix (-: taky může být... Idealismus je krásná věc, ale sám o sobě svět nespasí. Na druhou stranu - jak říkáš - zažehnout a šířit oheň dobrých ideálů je rozhodně dobré. Stále platí, že když si milion lidí řekne, že s tím nic neudělá, tak se s tím nic nestane.
Nu... Uvidíme, co bude... Opatruj se
A ještě jednou děkuju!
04.03.2025 09:34:11 | Roser
boj o život... každodenní:-)))
Že jednou prach???
Co naděláme, je to tak,
ale dokud to jde, dejchejme zplna*
02.03.2025 16:40:28 | cappuccinogirl