Vraky

Nad čajem švestky se skořicí

uvědomuju si nemilou pozici

ve světě s počtem andělů nula,

má představa o štěstí oněměla.

Bez zázraků na Zemi studí chodidla,

sny stékají vniveč jak mokrá líčidla,

smutný klaun marně úsměv mi kreslí,

jen černé vrány se z nebe snesly.

Proč ženeme se za pozlátky jak straky?

Místo lodí přátelství teď potápěj se vraky,

které zbyly ze vztahů, co tolik hřály kdysi.

Touha mít víc zabíjí jako jed na krysy.