Kriminál

Za železnými vraty

A ostnatým plotem,

Myslim často na ty,

Jenž občas chodí mezi zdmi ven.

V šedivé, staré, smutné budově,

V patře i v přízemí,

Je těsněji než v hrobě

A smutno – zdá se mi.

Jsou tam slzy,

Lítost, samotu a beznaděj,

Snad pro někoho to vše skončí brzy

A pro někoho je to nekončící děj.

Slunce za oknem hřeje,

Slovo svoboda škvírou dovnitř voní,

Těm venku se to směje,

Však ono tam moc ven chtějí.

Oni tam zatím za mříží zůstat musí

A slovo svoboda je pro ně pouze pojem,

Všechno se jim tam hnusí,

To kriminál dělá takový dojem.

Z mladých hochů – velké muže,

Venku svoboda, láska, žena a děti,

Ale v base jim nikdo nepomůže,

Slabší jsou tem silnějším objetí

Kriminál jim všechno vezme,

Lásku, přátele a rodinu,

Vše pro někoho tak běžné,

Ono o to přijdou za jedinou vtěřinu.

Každý den usínají s představou,

Že druhý den bude zase stejný,

Každý se užírá každou myšlenkou,

Každý den je tak stejně obyčejný.

Tam jsou NIC!

JEN ČÍSLA BEZ JMÉNA!

Zástupy nekončících číslic,

Je to místo kde neexistují písmena.