Ach, ten smutný den...
Jsou dny veselé i smutné
jsou dny, kdy radost něco utne.
Třeba je někdo nad námi,
kdo smutné dny znovu napraví...
Je to ten, co léčí bolest v duši,
ten co nás hýčká, když láska v srdci pučí...
Je to ten co odnáší, nebo přináší,
je blízko u zrodu, či doprovází v rubáší...
Prázdných vět je příliš mnoho,
blízkých doprovodil, snad do jednoho...
Jen nám se v srdci stále bolest hojí,
je to jak matku hledat uvnitř v roji...
Jednou pravda přijde blíže
otevřou se jasné mříže,
kdo tam bude, máma ví to
smutných dnů, je mi velmi líto...
znám to, taky nemám už rodiče
(fyzicky)
jinak někde jsou jako všichni ostatní - a to je něco, co pomáhá to chápat
12.03.2025 08:31:25 | šuměnka
Mám to taky tak, vím a cítím že jsou blízko a to mi dává sílu...
Díky za hezký komentik...
12.03.2025 08:46:29 | Marťas9
. . .:-( zdravím, Marťásku, prožila jsem, letos to bude čtrnáct let, přesto cítím smutek jako tehdy, asi nikdy nepřestane . . .
12.03.2025 07:13:39 | Fany