V zahradách smutku

 

Pěkný :D
No jedna starší. :D

V zahradách smutku...

Vím, jak je těžké smát se,

když zraněné srdce máš,

je normální trochu bát se,

když sama v temnotě usínáš.

 

Procházíš se v álejích samoty,

v zahradách, kde všechno zvadá,

v zahradách věčné temnoty,

kde všechno dobré k zemi padá.

 

V zahradách, kde plevel vládne,

tam jen těžko zářivý květ kvete,

tam i ta malá holubička chřadne,

tam sotva budeš zářit, ó ty můj světe.

 

Už tu bloudíš tolik dlouhých roků,

znáš každičký prorostlý kout,

zvládla si ujít už tolik dlouhých kroků,

a přesto nedokážeš se dál hnout.

 

Pořád kráčíš tou zahradou známou,

mohla jsi odejít, už dávno, před léty,

jenže cítíš, že tuhle cestu máš dannou,

své srdce mezi stromy máš zasetý.