kataklyzma

To zase po čase

 

přišel čas se schovat

pod svá vlastní křídla,

to abych nenastydla,

když jindy hřejivá slova

 

nezahřejí,

 

neboť vychladla,

to když sebenenávistný

pohlíží na sebe

do křivého zrcadla

 

//

 

A tu se rázem z nebe snesl popel

na naše hlavy žalostné,

a zatímco já ometala

Tvou zapadlou hlavu

(už se mi ztrácela),

 

došla mi bezmocnost té situace,

a že když ptáče bolesti

vylétlo ze svého hnízda,

nemůže se vracet

 

////

 

A slzy se koulely

jako nedozrálé hrachy

a sbíhaly ke Tvým nohám,

zatímco Tys lál své minulosti,

 

přítomnosti i budoucnosti

a těžko v té chvíli zemdlené

hledat boha

 

//////

 

Došlo mi, že bojuji s nepřítelem,

který mě ve všech

argumentech předčí,

 

a cit, jejž v těch chvílích

zhola nedosvědčím,

sotva se mi podařilo sdělit

(h o l á  s l o v a)

 

////////

 

Bylo k zalknutí - -

a kromě toho, že se bortil

pod svou křehkou klenbou

mrzký současna svět

a nebozí lidé zmírali v boji se sebou navzájem

(kam se jen podíváš - -),

 

tam někde                                                  m  e  z  i                                                                    n  á  m  i,

 

vprostřed nepravostí a velkých dějinných událostí světa,

 

praskla velká bublina napětí

a do vzduchu vzlétla strašlivá síla

a slova, tou silou poháněna,

 

a já nevěřila vlastním smyslům

(které mě  n e k l a m a l y),

a po úleku prvotní reflex byl

zabránit dalšímu násilí,

 

které se odehrávalo

obnažené

přímo před mýma očima

 

//////////

 

Dobrý bože...

 

Hrozivě ztrápený, rozvrácený,

bylo k zalknutí

a má duše při vzpomínce pláče

jako malé děvčátko

schované pod postelí,

 

strašně pláče,

neboť ne její vlastní utrpení,

ale Tvé

trhá jí srdce nejvíce

 

ze všeho

na tom na smrt nemocném světě

nejvíce

- - -