Smutek a naděje

V tiché noci do polštáře slzy roním,

nikdo je ovšem nevidí

V srdci však bolest přetrvává,

ve stínu duše se skrývá

 

Všechny starosti a trápení mě na srdci jako balvan tíží,

jako by se duše jenom svírala

V noci, kdy se stíny v temnu snoubí,

snad najdu klid, který v srdci se zas probudí

 

Jsem smutkem jako řeka zaplavená,

v proudech vzpomínek zavalená

Mé myšlenky krouží, jak ptáci ve výši,

hledají klid v nočních mlhavých chvílích

 

S hvězdami nad hlavou v tichu se ploužím,

v srdci mi bije touha po klidu bez ohlížení

Stopy z minulosti mě volají zpět,

ale já v duši hledám nový svět

 

Když úsvit rozpráší temné mlhy svíravé,

v naději, že nový den bolesti zruší

Možná, že v jeho teple najdu svou sílu,

smutek se v kráse stane jen vzpomínkou milou