Kde je Ti konec…

Kde je Ti konec, když do prázdna se probouzím,

místností bloudím a nemám chuť vstát,

ztišená hudba a pár veršů v hlavě zní,

v blízkosti tak daleké ztrácíš se snad.

Kde je Ti konec, když temná mračna se snáší,

nad slunečnou krajinou, která by měla teď hřát,

údery hromů blesky přináší,

slzy a smutek, když čas je se smát.

Kde je Ti konec, když oči se klíží,

bez odezvy pozdrav, jen mizící ozvěna,

dvě náhodné cesty, které se překříží,

nečekaný výsledek - náhodná proměnná.

Kde je Ti konec, když tma se již vkrádá,

za hluboké noci náhle lapám po dechu,

vůle svoji slabost dokonale nezvládá,

slyším znějící kroky odnikud, odněkud?