Anotace: Stará lehce oprášená báseň o ztrátě, která je v polovině dubna zase pro mě aktuální
Konexiální kabel odstřihnut od mého světa.
Plujem si každý na jiné vlně dat.
Nestihl jsem se tě zeptat:
Který program tě na Zemi trápí?
Tenkrát mě mučila k zoufalství jedna složka
a tys mě občas z ní ven vytáh.
Nemůžu ti poděkovat,
už nic pro tebe udělat.
Snad aspoň ty vzpomínky má mysl neztratí.
Než můj disk se také změní v prach.
Tvůj postupný krach nezaostřil
můj bystrý zrak.
Mrzí mě, že jsem se ponořil do sebe sama
a tobě zatím došel čas.
Teď jako nespavec sirota ve smutku
s vyjetou myslí
píšu rozlučku s tebou.
Slova a rýmy se až po
dlouhých minutách derou.
Třeba básní kritikům v sáčkách poseru hlavy.
Ostrý humor si měl kámo rád!
Byli jsme kámoši smavý...
...ale ty už budeš navždy spát.
Děkuji Vám autorky...tuhle báseň jsem vytáhl z archivu díky náhodě, třeba tam budou další skvosty... v současné době mám pro restaurování více nadšení
14.04.2025 22:07:27 | KarMa
to je tedy grandiózně podaná vzpomínka!
poklona a rozlučka kamkoli - než se znova jinde naváže :)*
14.04.2025 21:11:08 | šuměnka