Říkanka
Zas padá sníh a stopy ztrácejí se tiše
obzor je víc než daleko
tím spíše
je-li v nebi
skryt
jak Jonáš ve velrybím břiše
Otče náš
v konvi na mléko
děvečka nebo abatyše
která mi bude
nohy mýt
až v srdci poznám že jsi přišel
a rubáš jehly
navléknou