Konec

Mrazivý vítr foukal mi do tváře
nebo to možná byl tvůj dech
a jak osud krutě životu rozkáže
stalo se to co vím i bez snáře
co se mi zdá v nejtemnějších snech

S posledním polibkem, cos mi nechala
zhaslo oranžové slunce ve mně
a potom už mi jenom zůstala
tma a samota, ovívala mě jemně

Ve večerním tichu sme seděli
já se svým srdcem v dlani
tiše sem přemýšlel co bude v neděli
a ono dál krvácelo na ní

A svět zůstal kvůli tobě stát
vsakoval mě bolestivě do sebe
s každým dnem co měl sem tě rád
nad hlavou to černočerné nebe
kdy sem vedle tebe mohl usínat

Kaluže krve, sdrce už mám v hrudi
slabě se ochvívá z toho šoku
smrt lásky asi trochu studí
nebo to je to ledové ostří
co si mi nechala v boku?

Krutý je život, když tohle dokáže
krutější osud přivanul mi štěští
falešnou facku přímo do tváře
co chutnala opileckou pěstí

Z ohnivých perutí ledové trny
stali se, a ve tvém obětí
jako rezavé špičaté struny
zarývají se do duše
než konečně odletí

Přesto tě miluju
i když si ledová
a podvádím tě se samotou
v duchu na bílé zdi maluju
tvůj usměv na rtech
z dob, kdy si nebyla taková

Plamínek naděje tiše mi umírá
všude kolem jsou ledové stěny
chlad a strach kolem mě ovívá
po štěstí smutno je mi...