Uprostřed ulice tiše stojím,....

Uprostřed ulice tiše stojím,

stojím a nic nevnímám, jen stojím,

a vše cítím, cítím tu lidskou zlobu,

zlobu a zášť, kroky zní jak bubny víří,

víří zlobu a zášť mezi bližné své,

své bližné a sousedy své,

své zloby se nikdy nezbaví pokud nechtějí,

nechtějí nic než bohatství a moc,

tak stojím a plaču nad lidskou zlobou,

zlobou jež nemohu zastavit ani nikdy potlačit,

padám k zemi pod tíhou lisdké zloby,

zloby a zášti, kolena bolavá, páteř zborcená,

krev chladná, mysl zničená, tělo umírá,

umírá jak smysl života, života mého,

tak padám tváří k zemi, oči podlité,

podlité krví a tvář mrtvolně bílá,

bílá jak láska, rudá jak vlajka.