Ztráta

Moje myšlenka je s Tebou pořád.

Myslím jen na ten hrozný řád, co mi Tě vzal, kdy ty ses již sám sebe vzdal.

Mé srdce s Tebou pořád je a bude.

Ikdyž má dlaň bude v jiné ruce.

Tolik si mi toho dal.

A ani kousek slova nám osud nedopřál.

Vidím Tě pořád přede mnou.

A má touha mne vede pořád za Tebou.

Ptám se ve snech, zdali mám naději Tě znovu vidět.

Mlha mé tělo zahalí a vede jej do neskutečné dáli.

U řeky pod skálou vysokou, stojíš ty přede mnou.

Díváš se na mě a bereš mé studené dlaně.

Poprvé spolu můžeme mluvit a nic nás už nemůže zastavit.

Odteď je čas jen náš, s tím už nikdo druhý nic nenadělá.

Nemohli jsme spolu být předtím, ale teď máme tolik času, o kterém se nikomu jinému ani nesní.

Odvádíš mě pryč od řeky, dál a hloub směrem do Tvé paseky.

Tam jen motýli jsou a tráva na zemi se zelená, když Tvá ruka hladí má ramena.

Vím, že teď již není cesty pryč a přeji si jen jediné - nikdy odsud odejít.

Dívám se a vidím mlhavě, jak mé tělo v dálce putuje.

V tom můj zrak se od něho odvrací a zpět k tobě navrací.

Teď již vím, že není to jen sen, který zdál se být mi tak vdálen.

Nyní zračí se na mé líci dosud nepoznaný pocit vlastní radosti, který nyní prostupuje tělem větší silou než hrdost obklopená zimou.

A teď vím, že navždy budu v radosti, ruku v ruce s Tebou prožívat dál svoje sny a povinnosti.

Ruku v ruce jdeme spolu a co bude dál, víme jen my dva.