Deset básníků
Deset básníků
Anotace: Každý umře, někdo jako hrdina, někdo to štěstí nemá...Většinou mají odvahu a nebojí se strachu ti lidé, do kterých byste to neřekli, a ti, na které vsázíte, hluboce zklamají vaše očekávání...
Byli uvězněny!...
...čtyři stěny obepínající je jako spáry nejděsivější smrti...
...šest osob čekajících na záhubu...
...holocaust...
Svalnaté paže spartských stráží hodilo jako pírka šest athénských obyvatel do svého vězení! Do Nádvoří temné smrti! Těch jedenáct osob drželo při životě jen teplo slunečního svitu. Jakmile slunce zapadlo za zdi, zapadli s ním...do Hádova objetí...
...Padal soumrak. A stíny se plazily k nohám athénských filosofů a jednoho bojovníka. Věděli, že nemají šanci přežít. Čekali na smrt. A i když věděli, že dřív nebo později příjde, nechtěli zkrátit své utrpení. Mohli se rozběhnout do protilehlého kouta a ,,vysvobodit" se z této dávno ztracené potupné bitvy o svůj život.Ten udatný bojovník Kyllimaidos, syn Diův, polobůh, který se údajně, jak pravily chvalozpěvy, nebál ničeho, ani samotné říše mtvých, podlehl strachu. Zařval a vběhl do stínu. Spadl jak podťatý. Ale oni, slabí filosofové, co znají jen řeči a teorie, to neudělali. Statečně čelili svému strachu a bojovali až do konce!
Stín se přiblížil k Ariathénovi:
...Krásné byly časy...
...krásný toť svět...
...mé šedé vlasy...
...prastarý děd...
...ach, Die, Bože bohů...
...proč trestáš ty mladé...
...co neznají touhu...
...to jsi tak krutý...
...to nemáš cit...
...nech je žít, Die!...
...nech je žít!...
...Pak padl...
Stín se sápal na Andronika...
...Die, mé slovo...
...ať chceš či ne...
...vyplývá z toho...
... že voda plyne...
...nejsem tak mlád...
...já nemusím téci...
...ale nech tu ty duše...
...jsou to tví Řeci...
...Pak padl...
temno si žádalo další obět, Polyéna...
...Die, můj Bože...
...Hleď! Tvé blesky...
...vedou mé bratry...
...na podsvětní ztezky!...
...Stříbrná slza...
...oko mé kane...
...prosím Tě, Die..
...Athéna ať z popele vztane...
...Pak padl mrtvý k zemi...
stín si žádal život Chairónika...
...Stál jsi se mnou...
...co, že náhle ne?...
...božskou hymnou...
...tvé jméno slavené...
...proč nejsme spolu?..
...kdo ti co udělal...
...že trestáš nás...
...kdo za Tebou stál?...
...Pak padl tváří k zemi...
V rohu se krčil Daemaithénos, mladý básník. Ale stín ho chtěl. Zeus ho chtěl...
...Die!Vita!...
...Pak padl...
...čtyři stěny obepínající je jako spáry nejděsivější smrti...
...šest osob čekajících na záhubu...
...holocaust...
Svalnaté paže spartských stráží hodilo jako pírka šest athénských obyvatel do svého vězení! Do Nádvoří temné smrti! Těch jedenáct osob drželo při životě jen teplo slunečního svitu. Jakmile slunce zapadlo za zdi, zapadli s ním...do Hádova objetí...
...Padal soumrak. A stíny se plazily k nohám athénských filosofů a jednoho bojovníka. Věděli, že nemají šanci přežít. Čekali na smrt. A i když věděli, že dřív nebo později příjde, nechtěli zkrátit své utrpení. Mohli se rozběhnout do protilehlého kouta a ,,vysvobodit" se z této dávno ztracené potupné bitvy o svůj život.Ten udatný bojovník Kyllimaidos, syn Diův, polobůh, který se údajně, jak pravily chvalozpěvy, nebál ničeho, ani samotné říše mtvých, podlehl strachu. Zařval a vběhl do stínu. Spadl jak podťatý. Ale oni, slabí filosofové, co znají jen řeči a teorie, to neudělali. Statečně čelili svému strachu a bojovali až do konce!
Stín se přiblížil k Ariathénovi:
...Krásné byly časy...
...krásný toť svět...
...mé šedé vlasy...
...prastarý děd...
...ach, Die, Bože bohů...
...proč trestáš ty mladé...
...co neznají touhu...
...to jsi tak krutý...
...to nemáš cit...
...nech je žít, Die!...
...nech je žít!...
...Pak padl...
Stín se sápal na Andronika...
...Die, mé slovo...
...ať chceš či ne...
...vyplývá z toho...
... že voda plyne...
...nejsem tak mlád...
...já nemusím téci...
...ale nech tu ty duše...
...jsou to tví Řeci...
...Pak padl...
temno si žádalo další obět, Polyéna...
...Die, můj Bože...
...Hleď! Tvé blesky...
...vedou mé bratry...
...na podsvětní ztezky!...
...Stříbrná slza...
...oko mé kane...
...prosím Tě, Die..
...Athéna ať z popele vztane...
...Pak padl mrtvý k zemi...
stín si žádal život Chairónika...
...Stál jsi se mnou...
...co, že náhle ne?...
...božskou hymnou...
...tvé jméno slavené...
...proč nejsme spolu?..
...kdo ti co udělal...
...že trestáš nás...
...kdo za Tebou stál?...
...Pak padl tváří k zemi...
V rohu se krčil Daemaithénos, mladý básník. Ale stín ho chtěl. Zeus ho chtěl...
...Die!Vita!...
...Pak padl...
Autor Muta cum liquida, 16.04.2007
Přečteno 295x
Tipy 0
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk