Zrada

Přátele jsme byli – tak proč jsme si nevěřili???
Každá holka byla tvá – jenom jedna a to já,
věděla, že odolá!!!
Přes tvůj úsměv a tvá slova – byl si pro mě kamarád!!!
Ale láska zas a znova – nedala ti v noci spát!!!
Láska? Hloupost! Poblouznění! – cit co láska vážně není!!!
Můj odstup tě přitahoval – a rozum ti někam schoval!!!
Vím, že za to nemůžeš – v tom fakt není ten problém!!!
Ale tím mi nepomůžeš – když řešíš věci po svém!!!
Já nebudu ti dávat rady – to fakt není můj směr!!!
Ale řešit věci takhle – vůči mně zas není fér!!!
Nejsem holka, co ve všem zná hned tak svůj cíl!!!
Tak už to sakra pochop, musíš mi na rozhodnutí
nechat času dýl!!!
Líbíš se mi byl tvůj dojem – necítím však radost!!!
Neříkám, že nebyl zájem – to by byla blbost!!!
Ovšem nejsem naivní – neříkáš to jediný!!!
A i kdyby jenom mě – něco tady nehraje!!!
Chceš mě nějak zaujmout – ale zradu z toho zapomínáš vyjmout!!!
Hned jak nápad dostaneš – blbost prostě provedeš!!!
Následky ty neřešíš – a když se pak přesvědčíš,
že si chybu udělal – perfektně si to podělal
je pozdě si nadávat – omluvy mi předávat!!!
I když teď už je fakt pozdě – a nemá to cenu!!!
Svědomí bys měl si projít – a nadávat jemu!!!