Nemocná dívka

Ležela na posteli dívka ubohá,
byla slabá, sama a bez boha.
Tvář měla popelavou,
dříve bývala princeznou laskavou.
Nyní umírá sama a opuštěná,
útěcha ji nepomáhá - její duše je zpustošená.

Už není ji pomoci,
bez lásky a její moci,
nikdo nevyléčí její srdce děravé,
zlými moly prožrané.

Umírá tato dívka, která by byla milovala,
radostí by stávala,
její srdce však vzala touha,
nyní ji už není pomoci- ouha!

Touha smrti převeliká,
na smrt už si zvyká...
Nemá už naději,
a tak umírá-nemocná raději.