Oči vyprávěly

Vyprávěly mi oči
nejhorší lidské příběhy;
o tom, jak člověk vkročí
do hluboké něhy.

Jak v ní slepě bloudí
jako ve špatném snu,
jak každého hloupě soudí
a padá dolů mnoho dnů.

Sám sobě do očí hledí,
ty ani víčkem nemrknou,
ani slovo nepovědí,
nejsou mé, přesto jsou mnou.

Však jedna z těch osob
brzy umírá mučivou bolestí,
druhá klesá na její (svůj) hrob
a raduje se z neštěstí.

Teď je volnější než kdy dříve,
ovšem zaslepenější než předtím.
Tak jsou lidské charaktery křivé,
tak se samy stávají odpadem a smetím.