Kopačky

Oči se zavřely, myšlenka povztává,
představy zmotnily, naděje zůstává.
Jako film života se sem promítá,
jako stín, který k ni zavítá.

Oči sní o chlapci, který milovat ji chtěl,
ona však netušila, jak rád by ji měl.
Zbytečně odlétl motýl půlnoční s představu svou,
zbytečně si zahrávala s prostou samotou.
To vše se vrací, to vše ji proklíná,
ona se však obrací a plamen lásky zhasíná.
Opustil ji, nechal ji být,
ona ale zármutku zůstala snít..

Stále si namlouvám, že to osud chtěl,
stále si vzpomínám na tu spoustu milovaných děl..

...