"PANENKO ZAZPÍVEJ"

Na rukách pouta železná
na očích tmavý šátek
říkaj mi MLČ! ať nikdo nepozná...
co obnáší pátek...
pátek třináctého...

...PANENKO MLČ!

Narvali mě do svěrací kazajky
celé tělo mě tak tlačí...
Teď budou si dělat poznámky
zda předepsaná terapie stačí...
Diagnóza?
Zešílela...

...PANENKO MLČ!!

Kam mě to odnáší?
Všude je tma...
Černá vám nesluší,
říkám to já
já, která nevidím...
...tak rozsviťte prosím...

PANENKO...
..haló..?
MLČ!!

...Někdo...
skutečně rozsvítil...
...pomalu...
pomalu se rozhlížím...

Prázdný sál,
všude jenom prach...
Taneční bál?
Začínám mít strach...

však...nikdo tu není
tak... čeho se bát?
Jsem připoutaná k židli
ale...nechce se mi utíkat...

PANENKO...MLČ!!!

...

Čas pozvolna ubíhá
a já tu stále sedím...
Němý výkřik do ticha
prázdnotou oči hledí...
...pozdě, ale přece... pochopila...
nic se nevrátí...
Je třeba začít znova...

PANENKO?
...ZAZPÍVEJ