smutek každého rána

pudřenkou přejet po tvářích a zamaskovat stesk
na rtíky hříšnou červeň
přes ni vonící lesk
a bradu, bradu vysoko a hrdě

třpytivé stíny, sněhobílá víčka
s tajemnou černí na řasách
ať není tak moc těsná-hrdlo svírající smyčka
všechno je v gestech

neskrývat svéhlavost, tak to má být
kráčet pomalu a vzpříma
dát volnost vlasům, kterým nejde poručit
...a všem hledět do očí bezostyšně a přímo...
ať vědí...