Být či nebýt

Jo, být či nebýt - to je to oč tu běží,
v hlavě mi stále ta myšlenka leží,
i když Jorickovu lebku v dlani nesvírám,
do mého černého světa smutek mně zavírá.

Člověk si říká, jak se mu vše daří,
pak facka osudu ustane na jeho tváři,
až dno spadne ze střechy svého světa,
postupně si své činy podrobně rozplétá.

Ach, co stalo se teď, kde sešel jsem z cesty?
Teď topím se v moři bídy bez záchranné vesty,
A s každým dnem života mi ubývá i dech,
na duši šrámy, jak od biče na zádech.

V životě jsem řekl toliko lží,
ale jen pravda život prodlouží,
všechna má přátelství těžce váznou,
a mé naděje brzy zhasnou.