Zklamání

Já kreslívám si malůvky,
Tvojí něžné tváře;
a obouvám tak podkůvky,
jež s chladností žháře,
do nohou mě pálí

Slunce po nebi se válí,
a záře nočních červánků,
Tvé oči jemně šálí,
spolu s vůní heřmánku

Dva dravci na obzoru,
letí vstříc svým výšinám;
mi zabředli jsme do hovoru,
jenž v hloubi duše proklínám

Tvé srdce je mi otevřeno,
však pouze jenom zpola;
mé bohužel zahlceno,
prý „láska hory zdolá“