"Šťastná" oslava

Jsem sama v temné místnosti
Za jejími dveřmi baví se vesele hosti
Nikdo si ani nevšiml, že tam chybím
A já jim to nepovím..
Koná se tu oslava narozenin, moje
Ale já radši utekla sem do pokoje
Nikomu tam nechybím, baví se jen mezi sebou
A na hostitelku a oslavenkyni si ani nevzpomenou
Vidím, že ti lidé, které jsem považovala za přátele
Že ti se ke mně chovali jen zle a podle
Lhali mi do očí a já jim věřila
Jakto, že jsem nic nevytušila?
Slzy se mi koulejí po tváři
Jsou snad na světě jen samí lháři?
Na nikoho jiného jsem ještě nenarazila
Pomalu mě opouští má víra
Naslibují cokoli, jsou všichni stejní
Naslibují a vylžou, kolikrát mi ještě srdce zlomí?
Stejnou chybu už nechci nikdy udělat
Ale vím, že to nebudu schopna vykonat
Zase začnu někde znovu a uvěřím, jako už tolikrát
Stěhovala jsem se a začínala znovu.. už snad stokrát..
Zase si musím najít nový domov, tady to pro mne není
Není tu nikdo, kdo si mě cení
Vím, že není správné neustále měnit bydliště
Ale musím utéci, vyhasit to řečiště
Řečiště věčných starostí, zloby a smutku
Ale nejspíš si mi nikdy nepodaří dosáhnout tohoto skutku
Sedím na posteli, bíle povlečené
Přesto jsou všechny mé myšlenky černým závojem zahalené
Z vedlejšího pokoje slyším hlasitý smích a hovor
Můžu si za to sama, měla jsem si dávat pozor
Utírám si tvář dávno mokrým povlakem peřiny
Vím, že nikdo není zcela bez viny
Teď se tam však musím vrátit zpátky
Musím být milá a usměvavá, nikdo nechce zmatky
Nasazuji úsměv a vycházím z pokoje
A už vcházím do toho hluku a mumraje..

„Šťastná“ oslava dále pokračuje…