A tak kráčím....

....jako velká voda.
A tak kráčím od Tebe a vím, že je to škoda.
Kráčím dál a dál,
les kvůli tomu vzplál.
A tak kráčím jako láska lidí,
jako slepá láska, která v druhém život vidí.
A tak kráčím jako lidská vášeň,
jako do Tvého srdce báseň.
A tak kráčím jako lidský smutek,
jako neuskutečněný skutek.
A tak kráčím na křídlech Bohů,
za zvuku lesních rohů.
A tak kráčím jako vítr jemný.
A tak kráčím v noci jako každý skutek temný.
A tak kráčím jako bolest všech,
jako žal na křídlech.
A tak kráčím jako mlha k zemi,
jako ta prázdnota, když po Tobě smutno je mi.
A tak kráčím, však na místě stojím,
když se Tvou přízeň bojím.
A tak kráčím jako strach,
jako štěstí nepoznaný vrah.
A tak kráčím jako prach vesmírných hvězd,
jako tulák na své nejdelší z cest.
A tak kráčím jako po kolejích vlak,
jako po bílém nebi temný mrak.
A tak kráčím jako nekonečnost na světa konec,
jako mnich co hledá smrti zvonec.
A tak kráčím jako mnich co rozezvonil zvon,
jako srdce zvonu, které hlásá skon.
A tak kráčím jako mnich co odchází,
že za svůj čin jsem odsouzen na smrt mi už dochází.
A tak kráčím a kat se sekerou u špalku stojí,
je pozdě se kát a mé srdce se o Tebe bojí.
A tak kráčím jako duše zrazená,
jako každá bytost v životě ztracená.
A tak kráčím jako odsouzená duše co už nikdy neuvidí nebe,
však i z pekel budu chránit Tebe.