Mrtvá Růženka

Natrhané květy z růží – ležíš v nich
a nepadá, nepadá sníh.
Spí tvé mrtvé němé tělo, spí
a kdo to udělal, jen on sám ví.

Nemůžeš vstát, nejde dál jít
a nemůžeš, nemůžeš ani chtít.
Z oblohy ani vločka nesletí,
a co zbylo ze smetí?

Z bordelu noci, která byla
jenom, jenom zbyla
vzpomínka tak matná, mlhavá
a že bylo líp si tvé srdce nalhává.

A teď tu ležíš v kytičkách
a už neházíš, neházíš hrách.
Zemřela jsi, jsi mrtvá poprvé
a celá, celičká zem je od krve.

Jsi Růženka, co už nevstane,
tvá duše volá pane,
ó pane už nežiji, nemám sil
a tys neexistoval žádnou z chvil.

Nebyl jsi a nebudeš, každý svým pánem,
tvé kříže, kříže zlámem!
Jen v chrámech tvých nevěstince zůstanou,
tak jako byly, jinými se nestanou.