Sedm dětí
Sedm dětí
Jeden bratr truhlář,
druhý bratr sklář...
jeden v práci stlouká bedny,
druhý do skla brousí hvězdy,
ruce mají jenom jedny,
rýhy na nich - jako hvězdy...
Jeden voní čerstvým dřevem,
pán fošen a krovů,latí
druhý v sedě u kuličského stánku -
pán skleniček,váz a džbánků...
oba mají ruce zlatý...
krátí si čas zpěvem...
Když je sedm dětí
je jich plný dům,
sedm božích požehnání,
sedmkrát hlad - sedmkrát žízeň,
když zhasne život,
skončí i píseň...
Bratrovi umřel brácha -
osiřel brusičský stánek,
čeká ho věčný spánek -
byl to můj táta.
druhý bratr sklář...
jeden v práci stlouká bedny,
druhý do skla brousí hvězdy,
ruce mají jenom jedny,
rýhy na nich - jako hvězdy...
Jeden voní čerstvým dřevem,
pán fošen a krovů,latí
druhý v sedě u kuličského stánku -
pán skleniček,váz a džbánků...
oba mají ruce zlatý...
krátí si čas zpěvem...
Když je sedm dětí
je jich plný dům,
sedm božích požehnání,
sedmkrát hlad - sedmkrát žízeň,
když zhasne život,
skončí i píseň...
Bratrovi umřel brácha -
osiřel brusičský stánek,
čeká ho věčný spánek -
byl to můj táta.
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskKomentáře
Ne, vzpomínky na někoho blízkého nevymizí nikdy.
A ty hezké vzpomínky tě vždy zahřejí na srdíčku.
27.05.2007 00:05:00 | Verule
Co já mám povídat, pohřby, to je moje motto. Horší je
to s těma vzpomínkama, který se stejně za x let vypaří.
Život jde dál.
10.05.2007 16:31:00 | jehlaspichlas