kde jsi?...

Budoucnost je dáma,která nečeká-
unešená krásou květů bez vůně
a smutkem,co zabíjí duši člověka,když má políbit svou lásku,po které ví,že zbydou jen vzpomínky.
Ve chvíli,kdy slova prolínají hořko-sladké ticho,
se stanou city věčným prokletím.
Ach řekni,
kam poděla ses má neústupnosti,hrdosti,má pýcho?!
Proč jen tě musím opustit?...
Umírající,zmatená-neschopná slova.
Poslední pohled,
poslední nůž,který navždy zabíjí to co bylo.
Chtěla bych prožít všechno znova!
A napravit své chyby...
Jsme prokletí láskou.
Je pozdě plakat,pozdě brát svá slova zpět...
Život jen pouhou je sázkou.
Jak se dá čekat,každý někdy ztrácí,
někdy prohrává...
Zbyde jen vzpomínka na hvězdnou oblohu
a obrácený němý měsíc uschovaný v paměti nesmrtelných květů...