Radost ze smutku

Moře je vlastně nekonečno slz,
lidí co trápí se a pláčí.
CO dělat nic nejde skrz,
projít by tak bylo snadné ale nic tak není.
Moře to místo kde slzy spočínají
a navždy odpočívají.
Tam se všechny skutálí
a stále tam se dokutálí.
Všechy slzi míří tam,
do toho místa plné vody a soli.
Je to krásné jak se třpytí,
jak slunce odráží se.
Vlastně slunce smich náš je,
všechny si nás zamiluje
tak jako mi to slunce
co hladí nás hebounce.
SLunce můj miláček
co se slzama tvoří moře hraje si.
Jak smutné a krásné dohromady to působí??
Pláč a smích? Radost z pláče!!!