Co bude dál??.. Kdoví...?..

Byla to skutečnost či jen sen?
Bděla jsem nebo jen dlouze sladce snila v ten den?
Nechávám myšlenky plynout..
Stále slyším Tvůj hlas se v mých uších linout
A teď, opět pěješ (mi?) pod vysokou stěnou
Líbezný Tvůj hlas nese se ozvěnou
Jsem princezna a zlý černokněžník mě střeží
A Ty teď stojíš pod kamennou věží
Ta je teď totiž mým domovem i vězením..
Jsi snad Ty mým vysvobozením?
Přeji si to celým srdcem a chtěla bych Ti říci
Že čekám právě na tebe, můj princi..
Však mohu Tě jen němě sledovat
Jediné slůvko nemohu Ti věnovat
Jsem zakleta kletbou zlou
A přitom bych si tolik přála být už jen Tvou..
A už se Tvůj hlas ztrácí v dáli
V duchu křičím: „Vrať se, vrať.. Můj králi..“
Jen kolem jsi prošel a zůstáváš nadále nevědoucí..
Nevědoucí o té, které na Tebe myslí dnem i nocí
Patří Ti mé srdce, i když je to zvláštní
Bez jediného slůvka se topím a planu v moři vášní..
Zmírám touhou, by mohla jsem Tě poznat
Své city, svou hlubokou lásku, Ti mohla vyznat..
Však to bys mne musel nejprve zprostit zakletí
Jen co na to pomyslím, všechny mé naděje v nicotu uletí..
Netušíš, že existuji, že o Tobě sním
A nejspíše to i navždy zůstane mým tajemstvím..
V nitru cítím splín a na duši hluboký žal
Celým srdcem si přeji, abys mne stejně tak hluboce miloval..
To se však nejspíše nikdy nestane
Proč jen nemám srdce z kamene?..
Už je naprosté ticho, podivný prázdný klid tu teď vládne..
Mé srdce však tiše křičí, bojuje… a slábne…
Co jen bude dál? Kdo to ví?
Ví to jen Čas s Osudem, ale nikomu to nepoví…